Věci konečné a věčné

V životě jsou záležitosti krátkodobé a dlouhodobé. Pak existují věci věčné, týkající se věčného života. Lidem často právě ty věčné unikají, nevěnují jim patřičnou pozornost. Proč? Nad tím je hodno hlouběji se zamyslet. Věčnost a nekonečnost totiž dovedeme objevit už i v tomto našem materiálním světě. Jen to musíme odhalit. Člověk, který se zabývá jen svými každodenními materiálními starostmi, ztrácí rozměr převyšující tento svět, je mu cizí, nedokáže ho začlenit do priorit svého života. Přece však někde v pozadí se hlásí o svoje práva. Pro věčnost jsme byli stvořeni a toužíme po věčném životě, nejen po tom dočasném. Ideologie komunizmu (ale i současného neomarxizmu) extrapolovala věčnost do příštích generací, do budoucnosti (co je nereálné a nesplnitelné!); dnes prý bojujeme a umíráme proto, aby se příští generace měla materiálně lépe. A splnilo se to, je to splnitelné? Není. Proč? Protože po každé jedné generaci přijde další generace... Buď je to jen nějaký eschatologický plán pro jednu generaci, který se nikdy nemůže splnit, nebo je to obyčejný klam. Dějiny ukazují, že je to sice relativně pěkně znějící plán, ale ještě nikde nebyl splněn a ani se nikdy nesplní, protože jednoduše odporuje dějinnému vývoji. Realita je úplně jiná. Konečný ráj na této zemi je neuskutečnitelný. Nic nekonečného s tímto světem není možné spojovat. Všechno je pominutelné. S tím se musíme smířit a přijmout to. Ale hlasatelé zářných zítřků to stále opakují: zaměřte se jen na tento svět, vytvořte si tu pohodlný a šťastný život... Je to nesplnitelná fantazie, ke které se však nejednou rádi přidávají (vymlouvajíce a zdůvodňujíce to nezdůvodnitelnými argumenty) i mnozí "katolíci". Volí nejen "menší zlo", ale i pohodlnější cestu. A to je jedna z největších záludností zlého ducha, kterému se máme vyhýbat s největší možnou oklikou. Neodpovídá učení Ježíše Krista, je s ním v ostrém protikladu.