uk-Ke koncepci tzv. sexuální výchovy
Je potřebné poukázat na jedno nedorozumění a rozpor, které se nacházejí v mnoha diskusích o tzv. sexuální výchově. Hlavní nití těchto příspěvků je myšlenka vycházející ze základního předpokladu, že sexuální praktiky člověka jsou čistě jeho soukromou věcí. Ať si každý v této oblasti dělá, co chce, podle svého subjektivního přesvědčení, kromě několika málo (a je jich stále méně) zákonných omezení (pedofilie...). Dokonce je už projevem velké tolerance, když se řekne: Ať si věřící žijí podle svého a svět ať se řídí svýma zásadami. Vypadá to sice tolerantně, ale problém je někde jinde. Sexuální praktiky (a tím i výchova) není a ani nemůže být jenom soukromou záležitostí každého jednotlivce (nebo skupin) - i když to do značné míry platí - protože se nikdy netýká jenom jeho, ale i někoho jiného. O tom, že to nemůže být jenom soukromou věcí, svědčí i samotný fakt, že veřejné instituce připravují na toto téma příručky a že se to učí ve veřejných školách. Výchova je vždycky otázkou celospolečenskou a závisí od ní budoucnost národa i lidstva. Šíření jenom vědomostí o nějakém předmětu, ale není ještě výchovou. To věděli dokonce i komunisté a přísně si to hlídali. Proto je rozpor v tom, že na jedné straně se něco předkládá jako soukromá věc a na druhé straně je o tuto soukromou věc takový společenský zájem jednosměrně ji prosazovat.
Podle křesťanské nauky (a vůbec podle Bible už od prvotních dob života starozákonního lidu) sex, pohlavní život, není jenom soukromá věc, kterou si může každý zařídit podle toho, jak se mu to líbí. Existují na to jasná pravidla chránící budoucnost společenství, další generace, ale i samotné jednotlivce. A i v dějinách jenom ty národy, které se řídili touto morálkou, prožívali rozkvět. Život to dokazuje, že jenom když je sex organicky začleněný do celého života člověka, může přispět k jeho trvalému štěstí. A je velmi vhodné, když dítě první poznatky v této oblasti citlivě získává od svých rodičů, v rodině. (V rozpadlých a neúplných rodinách je to však problém!) Má pochopit, že sex není nějaká zábava, není to cíl, ale je to možnost účastnit se na stvořitelském díle Božím, na tom, aby muž a žena se trvale stávali jedno tělo a jeden duch, aby vytvořili rodinu. Proto se k tomu musí od počátku stavět vrcholně zodpovědně a nebanalizovat to.
S lítosti konstatujeme, že sexuální vztahy mezi lidmi v důsledku individualistického chápání jednotlivce, jeho nezávislosti od druhých, se už u mnohých odtrhli od lásky. Například v převážné většině současných "romantických" filmů se dvojice skoro bez výjimky co nejdřív spolu vyspí, a až pak se začíná rozvíjet mezi nimi nějaký hlubší lidský vztah nebo se rozchází. Sex je tam představen jenom jako běžná praktika a potřeba, která ale s pravou mezilidskou láskou nemá skoro nic společného.
Katolíkům bojujícím proti současné koncepci sexuální výchovy (nejen v České republice, ale i v mnoha jiných státech světa) jde především o celospolečenské dobro a cítí zodpovědnost za všechny lidi, ne jenom za sebe, nebo za členy své církve. To je první a zásadní důvod pro naší aktivity v tomto směru. Nechceme vnucovat lidem své názory, ale chceme chránit společnost, které jsme součástí - pokud je to v našich možnostech - před evidentními negativními důsledky určitých podle nás nepřijatelných koncepcí výchovy a v důsledku toho i devastujících praktik. Vysoce nepříznivé statistiky v tomto směru mluví jednoznačnou řečí.
Nejde tady o otázku, zdali sexuální výchova nebo ne, ale jaká sexuální výchova, kde a kdy, kým a v jakém věku.