Trest Boží je pro naše dobro

U mnoha křesťanů dnes vzniká nejasnost, jestli současnou situaci ve světě je možné považovat za určitý trest nebo napomenutí Boží, nebo ne; jestli se máme modlit za ústup pandemie, nebo to nemá s Bohem a jeho vůlí nic společného... Tyto nejasnosti a otázky vycházejí z toho, že mnoha lidem není jasné, zdali vůbec existuje Boží trest, nebo ne. Někdy se to "šalamounský" řeší tak, že se říká: Bůh netrestá, ale sám člověk se se svou neposlušností uvrhne do trestu. Kdyby to byla pravda, pak by ale mělo také platit, že člověk sám se i odmění a spasí svými dobrými skutky a poslušností předpisům. Pak tu Bůh ani nemusí být. Všechno si zařídíme sami: i trest, i odměnu. Cítíme, že tady něco nesedí, že jsme se dostali někam, kam jsme nechtěli. Bůh se nám z našeho obzoru někam ztratil. Když se však vrátíme k evangeliu a pozorně ho čteme, zjistíme tam zajímavé věci. Ježíš v mnoha podobenstvích objasňuje, že Bůh je náš Otec, a on nás miluje, sleduje, pomáhá, usměrňuje... a někdy i trestá. Například v podobenství o farizeovi a celníkovi (Lk 18,9-14) mluví k lidem o těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali. On každého, kdo se vyvyšuje, poníží, a kdo se ponižuje, povýší (srov. Lk 18,14). Můžeme si v tomto podobenství všimnout, že farizeus pokládal odměnu za logický důsledek toho, co konal, a považoval se za lepšího, než jsou ostatní. Celník se považoval za nehodného a hříšného a prosil Boha o milost. Čili když to zjednodušíme, můžeme říct, že hříšník byl pokorný a farizeus pyšný. A to rozhodlo. Snad nikdo nebude protestovat, když budeme konstatovat, že současné lidstvo ve své většině je pyšné na svou soběstačnost a prakticky už nepotřebuje Boha, jak ho ve skutečnosti nepotřeboval ani farizeus. A s tím, pro naše dobro, bylo potřeba něco udělat, vyslat nějaké upozornění. Záleží na tom, jak se k němu postavíme a přijmeme ho.

Monitor: roč. XVII., č. 10; 17. 5. 2020