Stálý zdroj

 Na základě tisícileté křesťanské a katolické zkušenosti a v souladu s evangeliem můžeme tvrdit, že jen to, co je víc, co je stálé a věčné, může inspirovat, resp. napájet to, co je na tomto světě dočasné a nižší. Proto lásku k bližnímu může napájet jen láska k Bohu. Sám člověk si tuto lásku nemůže dát ani odevzdávat, není toho nezištně schopný. Nemůže se někde něco brát nebo dávat, kde nic není. Tam, kde se něco dělá pro druhého jen z vlastních zdrojů, kde se tvrdí, že se miluje, se velmi brzo zjistí, že to nebylo upřímné, že to byl klam či omyl, že se to rychle vyčerpalo. Lidská láska - aby se tak mohla nazvat - musí mít své pevné a jisté kořeny, svůj stálý zdroj v lásce k Bohu. Když se ve čtvrtém století lidé tázali svatého Bazila Velikého a jeho sourozenců: "Jak to, že vás rodiče tak dobře vychovali?", odpověděli jim z dnešního hlediska na první pohled překvapujícím, ale plně evangelijním důvodem: "Rodiče milovali nás, ale milovali Boha víc než nás." Další důležitou věcí je to, že pravdu vždycky musíme přijmout celou, jinak padneme někam vedle ní, většinou do lži. Kdo nepřijme a nesdílí nějakou základní složku učení církve týkající se víry a morálky, a vytváří si novou, ten s velkou pravděpodobností nemá jasné názory ani na další základní otázky víry a morálky. Například, když manželé žádají křest pro své dítě, a schvalují nějakou krádež, můžeme z toho lehce zdůvodnit, že tato dvojice nepochopila nic z učení Církve o přirozené morálce. A tedy ani nemohou zaručovat integrální křesťanskou výchovu v souladu s katolickým učením. Tady se ukazuje velká zodpovědnost vztahující se na správnou a plnohodnotnou křesťanskou výchovu. V tom mají a vždycky i budou mít dva rodiče, matka a otec, obtížně nahraditelnou úlohu. Všichni ostatní vychovatelé to mohou jen doplnit.