Ne za cenu zlevněného výprodeje
Když má nějaké zboží potíže s odbytem a klesá o něj zájem, jednou z taktik prodejce je to, že ho zlevní, aby získal konkurenční výhodu. Když ani to nepřináší kýžený zisk, tak se přistupuje k výprodeji za úplně zbytkové ceny. Kupující toho někdy využívají, především ti chudší nebo méně nároční. Většinou to však není žádné kvalitní zboží a brzo se znehodnotí nebo přestane sloužit úplně. Proto se ujalo rčení, že "nejsme tak bohatí, abychom kupovali laciné věci". Analogicky to můžeme aplikovat i na některé tendence v současné církvi. Objektivně musíme konstatovat, že i odlišnost některých oddělených křesťanských církví spočívá v podstatě v jiných pravidlech společenských vztahů mezi lidmi ve společnosti, v jejich určitém "ulehčení". Týká se to, především, rodinného života. Hledaly se důvody (a nakonec se našly), například, pro to, aby se nějakým způsobem dalo rozvádět manželství. Nerozlučnost manželství, které jasně potvrdil a vyhlásil Ježíš Kristus, se v dějinách stalo u mnoha manželství kamenem úrazu. Zjevné se to ukázalo, v některých případech, kdy trvání papeže na nerozlučitelnosti manželství vedlo v dějinách až k rozdělení církví. To však dnes už nestačí. Jde se dál a dál. Skoro každý, kdo aspoň zběžně sleduje současnou kulturu, ví (nebo, aspoň, tuší), oč jde. Je to podobné jako s těmi zlevněnými věcmi. Věci jsou sice lacinější, dají se snadněji získat, ale nejsou kvalitní, až jsou často úplně k zahození, a musíme kupovat nové a nové. Když se dnes jde až někam na okraj možností vycházet si sám sobě vstříc, musíme si připomenout, že Ježíš přišel pro všechny, chce spasit všechny, ale ne za jakoukoli cenu, především ne za cenu zlevněného výprodeje. On za nás zaplatil nejvyšší možnou cenu. I my máme něco zaplatit, ale za zlevněné ceny dostaneme z nějakého druhotného skladu už jen málo hodnotné zboží nebo, dokonce, zboží vážně znehodnocené.
Monitor: roč. XVI., č. 11; 2. 6. 2019