Pravé kontury skutečnosti

Je na místě otázka: k jakému závěru, resp. poučení nás přivedla (nebo, myslíme si, že přivede) současná celosvětová krize? Bez nacházení těchto základných souvislostí totiž riskujeme, že je člověk ztracený, je vystavený působení nerozumných instinktů, které ho mohou dovézt do slepé uličky falešného sebeoslavování, vlastního vyzdvihování, což jsou nejsvůdnější pokušení, kterým málokdo odolá. Tím se uzavře svému okolí a přestane plnit základní úkol svého "vrhnutí" na zemi: navazování přátelských vztahů mezi lidmi. Chápání souvislostí nemusí být vždycky vysloveně racionální akt; je to akt, v kterém se často racionálně zpracovávají i nadracionální (nepochopitelné) skutečnosti neoddělitelně patřící k životu. Mezi takové nadracionální skutečnosti patří i naše existence, naše přítomnost dnes, v této chvíli tady na zemském povrchu. To přesahuje naše chápání. Pochopíme to až na konci naší existence. Ale něco přece jenom můžeme pochopit. První poučení z dané situace, které jsme si připomněli, bylo to, že každý člověk se může stát pro nás nebezpečím a nákazou. Proto se potřebujeme chránit před druhými, ale i oni před námi. Nemáme to považovat za diskriminaci, když se před někým chráníme, když předpokládáme, že z jeho strany může na nás číhat nebezpečí a fyzicky se mu vyhýbáme. Není to nic proti němu osobně, ale proti tomu, co ho napadlo nebo mohlo napadnout. Je to objektivní situace, za kterou nemůže, ale já se jí mám vyhnout. Najednou všeobecná situace, ne jednotlivá, ovlivňuje naše osobní chování. Nominalizmus přestává mít rozhodující slovo. A to je velmi vzácné a důležité poučení. Protože z dějin víme, že prvním důvodem rozšiřujícího se ateizmu v minulých staletích bylo popírání existence a významu obecných pojmů, tedy nominalizmus. Nepozorovaně najednou padají mnohá "dogmata" současné kultury a jakoby z mlhy se vynořují pravé kontury skutečnosti.

Monitor: roč. XVII., č. 12; 14. 6. 2020