Poučit se z jevů v přírodě

Každý křesťan, který to se svou vírou myslí vážně, si nemůže z času na čas nepoložit otázku, jestli je možné udělat někdy některé zásadní kroky v životě jinak, než jak je dělal sám Ježíš. Nezřídka nechybí naivní, až banální zdůvodnění, že prý dnes jsou jiné časy než za jeho života. K tomu abychom se nedostali do takovéto situace, musíme se co nejvíc vžít do jeho myšlení a chápání světa, do jeho konání a konat tak, jak konal On, tedy dobře ho poznat z Písma, ale i z osobního kontaktu v modlitbě! Především se řídit jeho slovy "Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás" (Jan 13,34). To "jak" by mělo být pro nás směrodajné, na to se musíme stále zaměřovat. Neupravovat postavu Ježíše podle svých představ a potřeb, ale upravovat sebe sama podle Ježíše. A co bylo charakteristické pro Ježíše za jeho života na zemi? Byla to nesmírná láska k lidskému pokolení. A proč se nám často nedaří následovat ho? Protože kromě něho působí na nás i množství jiných postav a jiné vlivy, které to zeslabují a, dokonce, ruší. Proto musíme zvolit lepší strategii. Poučit se z fyziky. Z ní víme, že když spojíme studené a teplé těleso, nemůžeme očekávat, že se bude jen studené zahřívat. Musíme počítat i s tím, že se to teplé bude současně ochlazovat. K tomu, aby se to nedělo, musí mít teplé těleso nezávislý stálý zdroj tepla, a současně studené musí se přestat ochlazovat. U aktivního věřícího zdroj tepla (synonymum lásky) je Bůh, jeho svátosti, jeho láska, jeho slovo, učení Církve, a na druhé straně, zdrojem ochlazování je nevíra spojená s hříchem a egoizmem. Víme však, že tyto dva proudy, tyto dvě tendence se někdy mohou nacházet i v jednom člověku, protože všichni jsme hříšní. Snažme se proto to první maximálně zapojit a to druhé co nejvíc odpojit.