Po jakých cestách...?

Je potřebné, abychom se dívali nejen na to, jak se určité věci mají, ale i na to, jak se k současnosti dospělo, po jakých cestách jsme se tam dostali, na jejich původ. Jeden z velmi závažných, ale i hrozivých problémů, před kterými stojí lidstvo, se obecně týká sexuální oblasti. Potom co se ve veřejnosti zbourala prakticky všechna sexuální tabu a morální zásady týkající se této oblasti, začalo se odbourávat i to, na čem vlastně ta tabu stála: na rozlišení mezi pohlavími, na zákonech platících pro každou tuto oblast zvlášť, i když ne odděleně. Odstraňují se odlišnosti, aby se vše dalo ovládat. Paradoxně spíše se uznává odlišný názor v teoretické oblasti, ale ne v praktické. Pokračuje se (kromě jiného) v prohlubování demografické zimy, z které pak návrat bude velmi těžký, namáhavý a nejistý. To si dnešní sociální inženýři asi velmi málo uvědomují... A tu se spontánně nabízí otázka: Kdo a proč to dělá? V parlamentu a i v jiných společenských organizacích se obyčejně hlasuje až tehdy, když se shromáždí dostatečný lidový konsenzus, když se něco prodiskutuje ze všech stran... A tady je to opačně. Něco se v malé skupině schválí, a až pak se to rozšíří mezi "lid" a začne se protestovat nebo (v lepším případě) diskutovat. Většinou se však diskutuje až potom, když je něco prakticky schváleno, prosazeno, když je veřejnost zpracována. A "elity" jsou překvapeny a reagují s určitou velkou podrážděností (například na kněze M. Kuffu na Slovensku nebo na Mons. P. Piťhu v Česku a na další...), když se začínají ozývat hlasy, které na to upozorňují a varují. Vědí, že zřejmě nemají moc už nic příliš změnit, ale přece upozorňují především věřící, ale i ostatní lidi, aby se nedali zmást, že ty původní zákony, které nám dal Bůh, nejsou tady k tomu, aby nás obral o radost ze života (opakuje se ozvěna hada z ráje?), ale, naopak, aby nám ji vrátil. 

Monitor: roč. XV, č. 20; 21. 10. 2018