Pastýřský list na Paschu 2019
Pastýřský list na Paschu 2019
Christos voskrese! Velký svátek všech věřících, svátek svátků, Pascha, se připomíná a slaví delší dobu. Nebo, přesněji řečeno: poměrně dlouho se připravujeme na důstojnou oslavu tohoto svátku. Bez něj, bez reality, která z něj vyplynula a plyne, by vše bylo prázdné a ploché. On dává život našim věřícím, včleňuje je do Boží reality, do Boží mentality, dává mu pravý obsah. Dává hlubší pochopení tomu, co znamená být křesťanem. Není to jen nějaká modlitbička, nějaké pokřižování, krátká chvilka v chrámě a nic víc. Je to i to, ale nejen to. To by bylo velmi málo, to nestačí. Je to celoživotní rozhodnutí, nový styl života, který se liší - záměrně se liší - od stylu života lidí bez Boha. Protože, jak zpíváme v naší liturgii v období Paschy: „Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli" (Gal 3,27). Až když něco děláme naplno, přijdeme tomu na chuť, vložíme se do toho, začneme to chápat.
Křesťan má byt křesťanem 24 hodin denně, nejen na Paschu. Ale svátek Paschy mu umožňuje každý rok hlouběji prožít chvíle Ježíšova utrpení, utrpení nevinného, který dobrovolně z lásky k nám podstoupil nesmírné ponížení a bolest, a to nejen z fyzických bolestí, ale ještě větší - je možné říct - ze zloby a krutosti jeho stvoření, těch, za které z lásky dává svůj život. A z toho pak čerpat celý další rok.
Drazí věřící, i tento rok ať se stane pro Vás rokem dalšího pokročení a přiblížení se ke Kristu, k trvalému spojení s Ním a s jeho Matkou Marií.
Co by nám k tomu mohlo pomoct, co by mohlo být povzbuzením k tomu, abychom našli odvahu k upřímné zpovědi a k zřeknutí se zlých návyků a dalších hříchů, které blokují náš přístup ke Kristu? My musíme udělat nějaký krok a on pak udělá mílové kroky k nám. Jenže Kristus očekává od nás první krok, i když ten není možný bez spolupráce s jeho milostí, protože on respektuje naši svobodu a chce, abychom se pro něj rozhodovali svobodně. A když vidí i jen malou dobrou vůli, okamžitě přijde na pomoc svou další milostí.
Někdy jsme však příliš naivní. Zjednodušujeme a ulehčujeme si situaci a nevidíme nástrahy zlého kolem sebe. Podceňujeme je, nebereme je v úvahu. Svatý Petr ve svém Listě píše: „Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout. Postavte se proti němu, silní vírou" (1 Petr 5,8-9). Máme bdít, tedy vždycky dávat pozor, co děláme, jak děláme, proč to děláme... Nedělejme nic jen jaksi ze zvyku a automaticky, ale vědomě, a především s láskou a z lásky.
Dnešní doba kromě jiných hříchů se velmi prohřešuje právě pýchou. Klade si často rozmanité požadavky, které tady, v civilizovaných společnostech, ale ani nikdy předtím, nebyly jako „lidská práva" uznány a respektovány. Stále si připomínejme větu z Listu svatého Petra: „Bůh se staví proti pyšným, ale dává milost pokorným." (1 Petr 5,5)
Na Církev, na jejich představené, ale i na věřící se v současnosti jakoby stále více hrnuly útoky rozličného druhu. Nenechme se odradit ani znechutit. Právě naopak. Kdyby se na nás neútočilo, asi bychom křesťanství moc dobře nežili. Dali by nám pokoj. Ale dnes jsme pro mnohé výčitkou, jak se mají chovat. A říkají si: Nejlepší obrana je útok. A ty útoky ale ne vždy pocházejí zvenku, ale i zevnitř, od některých členů Církve, a žel, mnohdy je v nich i kus pravdy... Kdo pozná trochu dějiny, ví, že tak tomu bylo mnohdy i v minulosti, vždyť Krista zradil i jeden z jeho učedníků. Není to nic nového.
Ježíš to předpověděl pro všechny věky a jeho slova se stále potvrzují: „Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás" (Jan 15,20). Jsou rozličné druhy pronásledování. Jsou to i nemoci, rozličné nehody a neštěstí... Nemusí to být vždycky jen utrpení fyzické a nikdy tomu však nechybí i očistný účinek. A tyto naše druhy pronásledování či bolesti připojme k utrpení Ježíše na kříži, jak jsme to dělali i v minulosti, a budeme z toho mít užitek i teď, a to nejen na zemi, ale především ve věčnosti.
Christos voskrese!
Žehná
+ Ladislav