Nezničitelný zlatý poklad křesťanství

V Církvi její nauku, evangelium, přikázání, tradici je možné považovat za její "zlatý" poklad. Tím, jak se objevuje jeho drahocennost, jeho cena neklesá, ale stoupá. Když klesá, je to vždycky znakem krizové situace. Někdy ale může ten poklad také někdo ukrást, ukrýt, neprávem si ho přisvojit. Když se podíváme na graf vývoje ceny zlata v čase, vidíme, že jeho cena s menšími výkyvy stále stoupá. Čím je to způsobeno? Kromě jiného i tím, že zlato je prakticky nezničitelné. Dá se rozpustit, to znamená zničit (podle současných poznatků) jen v jedné chemikálii. Do zlata se často vkládá ekonomická jistota či aspoň naděje. Přinejmenším dočasná. Podobně ani principy křesťanské morálky nemohou být dočasné, nemohou se zničit, i když o to v minulosti, ale i v současnosti usilovaly a usilují mnohé síly. Ty snahy jsou stálé a konstantní. Tak lehce nezaniknou. Každý poklad se potřebuje jen z času na čas trochu očistit, když na něj padlo příliš mnoho prachu. Protože morálku u jednotlivce může znečistit i zničit jen vědomý a dobrovolný hřích, vědomé a dobrovolné přestupování Božího příkazu, lidská pýcha a arogance. Proč je tedy dnes ve světě, v jeho společenstvích tolik zla a hříchu? Protože v tomto materiálním světě vládne zlý jednostranný duch egoizmu. On ho má v moci, on je jeho pánem. Ježíš nás osvobodil ze smrti a seslal svého Ducha. Dal nám svobodu. Nějak jsme dlouho nepochopili, že naše vykoupení spočívá ve svobodném spojení těla a ducha, ne v jejich rozdělení či oddělení. Jen s láskou přijaté utrpení a bolest spojuje tělo i ducha. Když chceme jít za Ježíšem, musíme zapřít sami sebe a vzít svůj kříž (srov. Mk 8,34). Zapření většinou představuje nějakou duchovní bolest a kříž fyzickou. Jen když to spolu přijmeme a budeme se tím řídit, objevíme pravý poklad, nezničitelný zlatý poklad křesťanství.