Na úkor příštích generací

Největší materiální ztráty hrozí v případě, že při rozhodování o nějakém projektu nevezmeme v úvahu všechny aspekty. Dnes, například, v České republice tvrdě ekonomicky doplácíme na škůdce v lesních porostech, na kůrovce, kteří v důsledku sucha zničili a znehodnotili nesmírné množství dřeva. Doplatilo se na to, že kdysi se sadily jen jehličnany, které dávaly lepší výnos, ale jsou o moc citlivější na působení škůdců a na sucho než listnáče. Jak to bude dál, to se neví. Podobně se "ekonomicky" postupovalo při zavádění a schvalování potratů. Dnes (i v důsledku odchodu mladých žen, ale i mužů do zahraničí za lepším výdělkem) nám chybí množství pracovní síly, a to nejen ve zdravotnictví nebo školství... Jedna z oblastí, která čeká na vyřešení, je penzijní reforma. Do té se žádné vládě nechce, protože je prakticky neřešitelná, a jakékoli řešení, které by se navrhlo, by vyvolalo jen velké bouře. Raději to odsouváme na další vlády... Opět je to důsledek špatného dávného rozhodnutí a z toho vyplývající demografické krize. A podobných "nášlapných min" bychom mohli jmenovat mnoho. Musíme si přiznat, že už dnes žijeme na úkor příštích generací. Tam, kde se nechce nebo není chuť zamýšlet se nad důsledky svého konání, konáme jen velmi krátkozrace, tam se zadělává na veliké problémy, které později nebude možné krátkodobě řešit. A na zázrak, že se to "nějak" vyřeší, věří jen ateisté. Katolíci by na žádný zázrak v této oblasti věřit neměli. To jsou vážné problémy tohoto pozemského života. Ale podobně (nebo ještě hůř) se chováme v oblasti našeho věčného života a spásy. Stále míň lidí se o to stará a dělá opatření, aby neupadli do pokušení, aby se dostali do nebe. To, že tady nějaký zázrak je možné očekávat, je pochopitelné, protože Bohu, co se týká naší spásy, nemůžeme nic předepisovat. Ale i on má svou logiku, a to logiku lásky... On nebude soudit jen podle skutků, ale ještě víc podle úmyslů.