Jistá záruka budoucnosti

Každá zkouška, kterou Bůh dopouští, má nějaký pozitivní cíl, který my ne vždy hned odhalíme, a tím je naše stále důslednější obrácení. Ježíšovo první poselství, s nímž po svém vtělení veřejně vystoupil, bylo: "Obraťte se a věřte evangeliu" (Mk 1,15). Nic však není současnému světu vzdálenější než si přiznat chybu a litovat jí, prosit o milost a dělat pokání. Dnes věřit evangeliu znamená řídit se všemi příkazy, které evangelium obsahuje a které současný svět už většinou nepřijímá. Neříkejme (ani si to nemysleme), že je to staré, až zastaralé, a že dnes je už jiný svět. Není jiný svět, aspoň ne v tom dobrém, a když, tak snad v tom horším. Kdysi si lidé starého (například, zvyku) vážili ne proto, že to bylo staré, ale že to bylo osvědčené, přetrvalo to po staletí. Jejich perspektiva nebyla jen na příští den, ale většinou až do konce života, který ani nebyl vždy dostatečně dlouhý. Lidé, kteří myslí jen na zítřek, ale tam se zastaví, a nemyslí dál, si váží jen toho, co je dnes nové, tedy moderní, a snaží se řídit podle toho. Ti, kteří myslí na budoucnost, na delší perspektivu, ti vědí, že vše, co je nové, více přitahuje, ale není jistou zárukou budoucnosti. Až to, co se osvědčilo, poskytuje jistou záruku, že to, co jsme si zvolili, nás ani ostatní nezklame. Proto starší lidé nejsou dnes ve velké vážnosti, protože jsou představitelé něčeho, co už pro mnohé zaniklo, a my teď čekáme "nový a lepší svět". Jenže nový a lepší svět nepřijde sám a bez námahy. Je třeba si ho vykoupit oběťmi, prací, pokáním a modlitbami, věrností... Všechno dohromady. Proto se přidejme k výzvě biskupů České biskupské konference a denně se modleme aspoň jeden růženec navíc. Víme, že všechno řídí Bůh, a on na přímluvu Matky Boží může všechno, ať si mluví, kdo chce co chce. A tak pevně věříme, že může zastavit i tuto pandemii. Ale přitom nemá chybět ani naše obrácení a spolupráce. 

Monitor: roč. XVII., č. 21; 1. 11. 2020