Hledejme pravé příčiny a důvody

Položme si otázku: Uvědomili jsme si, že, většinou (když jsme upřímní, tak přiznáme, že skoro vždycky), hodnotíme věci, hodnotíme situace jen podle toho, jak se jeví, jak je vidíme a jak působí na nás, jestli mají na nás pozitivní, nebo negativní dosah? Přijmeme je, nebo je odsoudíme, a tím to většinou končí. Nejdeme dál. Považujeme to za přirozené a nehloubáme dál. To nám stačí. Nehledáme pravé příčiny a důvody. A tu, převážně, děláme zásadní chybu. Proč? Protože každá situace měla někde začátek a bude mít i konec, ale i další důsledek. Nic, co se jednou stane, už není možné vymazat z dějin světa, ani ten nejmenší akt, a ten dál jde svým vlastním životem. Začátek situace byl vždycky způsoben nějakou okolností, která nám uniká. Spíše je to způsobeno několika okolnostmi... a ty nám ještě spíš uniknou. Když Ježíš říká, že máme na hlavě spočteny všechny naše vlasy... (Mt 10,30) a že nic (ani vrabec) nespadne na zem bez vědomí Boha Otce, není to jen nějaká rétorická figura, zvrat, ale je to doslova. Můžeme běh světa ovlivňovat pozitivně i negativně, a tak působí i ten náš nejmenší úkon. Máme k tomu všechny možnosti. Běh světa neovlivňuje jen nějaký král, prezident nebo, případně, ještě nějací předsedové vlád či ministři. Ti mají sice navenek více možností, ale i více zodpovědnosti. Každý z nás ale také pozitivně, nebo i negativně ovlivňuje běh světa, a ani si to neuvědomujeme. Uvědomuje si to ale ten, kdo chce být vládcem světa, a proto nás přesvědčuje, že my nic nezmůžeme, že se máme starat jen o sebe a přenechat starost o svět jen politikům a mocným, politickým stranám... Není naším úkolem (snad kromě voleb) měnit rozložení politických sil. To ne. Ale je naším úkolem měnit sebe, ovlivňovat smýšlení lidí, jejich vztah k Bohu, a to tím, že bojujeme, především, každý sám se sebou, že jim v tom dáváme příklad, že se za ně obětujeme a modlíme.