Duchovní život vyžaduje spojení

Pro každý živý organizmus, pro jeho existenci, je rozhodující spojení - v lidských podmínkách se to nazývá i vztah, kontakt, ... Když jdeme dál a více se nad tím zamyslíme, velmi brzy dojdeme k závěru, že v náboženském, tedy křesťanském, životě se to nazývá (a nejen nazývá, ale i je) láska. Láska nás spojuje nejen s lidmi, ale na prvním místě s Bohem a se všemi obyvateli nebe. Každá láska má své etapy a svůj vývoj, a ve světě také ne vždycky stejné slovo chce vyjádřit i stejnou skutečnost. Pod slovem láska se dnes u mnohých představuje cosi úplně odlišného než význam, který to slovo mělo původně. K tomu, aby nenastalo nedorozumění, zdá se zpočátku vhodnější používat zvrat (obrat) "spojení" či "kontakt". Pravá láska je vždy ten nejstálejší a nejtrvanlivější kontakt. Člověk, když je v nebezpečí života, udělá všechno, aby se zachránil. A tady jde o tu nejdůležitější záchranu, záchranu věčného života... Máme toužit navázat stálý kontakt s Bohem (láskou). Protože jedině on nás může zachránit. Zprvu se může začít jen s jednostranným přijímačem, kde jen přijímáme od Boha jeho poselství nebo pokyny či příkazy. Pak přibyde vysílání. Až později (obyčejně) dojde k rozhovoru: bezprostředně klást otázky a dostávat odpovědi. A to, co dnes na této zemi hrozně chybí, a po čem lidé vědomě nebo podvědomě touží, jsou právě osobní rozhovory. K tomu však, aby se nám spojení podařilo, musíme se naladit na Kristovu vlnovou délku, na tu délku, na které on vysílá, na které můžeme zachytit autentické slova Boha. Jinak se s ním mineme, nebo, v ještě horším případě, můžeme jakýkoli falešný hlas začít považovat za jeho. Celá věc vypadá jednoduchá a jasná. Ale právě takové se mnohdy nehodí. Příliš rychle by se došlo k potřebě praktických kroků, tedy obrácení, změně. A nedá se to zahalit do mlhy složitosti a nepřehlednosti, kde se nejlépe uniká mimo dosah pravdy.  

Monitor: roč. XVII., č. 20; 18. 10. 2020